Máte rádi mažoretky? Já miluju mažoretky. Jsou to hezké holky a mohu jim bezostyšně civět na nohy, aniž by mě nějaká pošahaná feministka obvinila, že me-e-e-e-é tóóó…
Dnes je totiž slavné výročí. Uplynulo přesně pět let ode dne, kdy byl veřejnosti poprvé slavnostně ohlášen příchod mého prvního překladu Grand Strategy od Paradoxu. Ke slavným výročím mažoretky nepopiratelně patří, stejně jako ryčná hudba a jásající davy, vrhající konfety.
Máte rádi konfety? Já miluju konfety. Nejraději mám takové ty modrofialové s Masarykem. Ale protože jsem vzdělanec a milovník hudby a literatury, mám rád i Emu Destinovou, Františka Palackého, Boženu Němcovou, Jana Ámose Komenského a ani otec vlasti Karel IV neurazí.
Pět let je dlouhá doba a pro leckoho z vás to muže být čtvrtina, nebo ještě větší část života. Překládat strategie Paradoxu je tvrdá dřina, která vyžaduje značnou porci každodenní práce. Někdy je to opravdu únavné a lecky je to těžce frustrující (například DLC Holy Fury). Dělat to pět let vyžaduje velké zebezapření a železnou vůli. Ale zatím stále jedu na plný plyn a snad ještě nějaký čas pojedu.
Pochválil jsem se. To je důležité, protože to za mě nikdo neudělá. Ale… Je tady nějaké ticho. Rozhlížím se kolem sebe. Mažoretky nikde. Ryčná hudba (naštěstí) nikde. Jásající davy nikde. Konfety nikde. No jo. Tak zase odklopím dekl noťasu a budu dál klofat češtinu k Imperátorovi.
Ale přitom budu pozorně naslouchat. Protože věřím, že jednou konečně přes trojskla v oknech uslyším kromě tlumeného jásotu i to charakteristické tiché šumění a budu vědět, že už letí. Co? Však víte. Přece konfety. Ty s Masarykem…
WhiteHorse