Imperátor – deník vývojáře č. 24

Zdravím vás. Vítejte u 24. dílu deníku vývojáře Imperátora!

Dnes si řekneme o tom, jak ve hře funguje náboženství a o počátečním nastavení v Anatolii a Egeji.

Náboženství

Ve starověkém světě nebylo náboženství tak důležité, jako v dobách, ke kterým se vztahují některé z našich dalších her, jako je věk reformace v Europa Universalis nebo křížové výpravy v Crusader Kings. To však neznamená, že náboženství bylo ve starověku bezvýznamné. Zatímco synkretismus byl běžný, existovala také velká rozmanitost v mnoha pantheonech té éry a věci jako kult Fortuny a uctívání Serapise v některých ohledech přesahovaly různé náboženské sféry. V Imperátorovi bude každá země, postava a populace patřit k jednomu z 22 náboženství ve hře. Bude to zdrojem zábavy, ale také některých přímých účinků na hru.

• Asi nejdůležitější je, že populace, které jsou jiného náboženství, než vaše země, pod vaší vládou nebudou tak šťastné, nebo produktivní.

• Postavy jiného náboženství budou mít ve vaši zemi nižší maximální loajalitu vůči státu.

• Populace řízené guvernérem jejich vlastního náboženství budou šťastnější a produktivnější, zatímco populace pod guvernérem cizího náboženství budou méně šťastné a náchylnější k neklidu.

• Náboženství nemodifikuje názor mezi zeměmi, ale v diplomacii země jiného náboženství bude s poněkud nižší pravděpodobností akceptovat vaše návrhy.

• Postavy nesprávného náboženství budou také v republice méně pravděpodobněji zvoleny pro úřad.

Kromě toho můžete vynakládat náboženskou sílu na vyvolání znamení, obětování bohům, zvyšování stability a vzývání zbožnosti ke snížení válečného vyčerpání.

Každá země může vyvolat znamení za cenu náboženské síly (v současnosti 200 jako základ). Síla a trvání znamení může být modifikována takovými věcmi, jako jsou ideje, vládní představitelé, události, zákony a mnoha dalšmi. Na rozdíl od Europa Universalis: Řím znamení nikdy nemohou přímo selhat a způsobit vám negativní účinek. Jméno a popis znamení závisí na vašem náboženství a kultuře. Například řecké náboženství, následující helénskou víru, bude hledat požehnání od Arese, Athény, nebo Týché, zatímco římské se obrátí k Marsovi, Minervě nebo Fortuně. To se také odráží v událostech a textu, které odkazují na bohy (a samozřejmě i na paletě dostupných událostí).

Náboženství populace se může měnit buď přímým zásahem státu, využitím náboženské moci nebo použitím politiky guvernéra – náboženské konverze. Postavy obecně své náboženství nemění, ale mohou tak učinit samy o sobě prostřednictvím událostí, zvláště pokud jsou ambiciózní a chtějí vykonávat kariéru ve službách státu. Můžete také požadovat, aby vaše postavy změnily své náboženství přímo, i když se jim to nemusí líbit.

V Indii je buddhismus stále mladým a šířícím se náboženstvím, které bude odrážet tendenci místních postav a populací ke konverzi k němu prostřednictvím událostí.

V současné době ve hře jsou tato náboženství:

• Helénské: Po rozšíření z řecké oblasti je mnohými uctíván olympský pantheon. Jména, aspekty a hierarchie mnoha bohů se mohou lišit od regionu k regionu, nicméně Zeus nebo Jupiter, jak je znám Římanům, je považován za figuru olympského panteonu.

• Kemetické: Historie domorodého egyptského náboženství sahá zpět do minulosti mnoha tisíc let. Je to polyteistická víra, uctívá Ra, Atuma, Sekhmeta a další a vyjadřuje hlubokou úctu k základním aspektům přírodního světa.

• Kanaánské: Kanaánské náboženství uctívá mnoho bohů a jejich aspekty polyteistickým způsobem. Baal je ve složité hierarchii menších bohů považován za hlavní božstvo, kteří byli často uctíváni ve svatyních nacházejících se na horách nebo kopcích. Na začátku hry se kanaánské náboženství primárně vyskytuje ve Fénicii a fénických koloniích, jako je Kartágo.

• Zalmoxiánské: Zda Zalmoxis byl původně prorok nebo bůh, není známo. Dákové a Gétové však ctí Zalmoxise jako božskou bytost, připisujíce mu mnoho zázračných činů.

• Druidské: Druidové byli pro Kelty odlišnou společenskou třídou. Často fungovali jako magistrátní úředníci a zákonodárci a diktovali také místní náboženské zvyky a víru. Druidské víry se na začátku hry primárně vyskytují v Ibérii, Galii a Britských ostrovech.

• Iberské: V podstatě hybridní polyteistické náboženství. Iberské náboženské praktiky zahrnují uctívání zvířecích duchů, stejně jako uctívání předků. Iberijci uctívali různé helénské a fěnické bohy, stejně jako místní božstva jako Betatun nebo Ataegina.

• Židovské: Mezi soudobými vírami je judaizmus neobvyklý jako monoteistické náboženství. Po řadě proroků a učitelů židovská svatá kniha Tóra obsahuje podrobnosti smlouvy, uzavřené mezi Bohem a dětmi Izraele.

• Zoroastrijské: Prorok Zoroaster učil o monoteistické víře ve Stvořitele – boha Ahuru Mazdu. Vyvinulo se z raného indo-íránského polyteismu. Je v něm prokazována velká úcta pro „věčný zákon“, neboli Daenu. Klade velký důraz na dobré a čestné chování.

• Matristické: Je málo známé z baltských kmenů a jejich náboženství . Nicméně podél baltského pobřeží záznamy přežívají a vyprávějí o kultech uctívání bohyně matky.

• Severoafrické: starobylá kultura a náboženství byla tavícím tyglíkem tradičních egyptských náboženství, uctívání hvězd a předků. Mnoho megalitů – kamenných konstrukcí, které byly vztyčeny na počest bohů – stále existujje, rozptýleno po africké krajině.

• Tiuistické: Starověký germánský bůh Tius, Teiws nebo Tuisto, byl uctíván ranými migrujícími kmeny ze současné Skandinávie. Mnohé záznamy naznačují, že germánští lidé praktikovali převážně animistické náboženství, uctívající zemi, nebe a životní sílu všech živých věcí.

• Arabské: Náboženství v Arábii bylo polyteistickou směsicí božstev, aspektů a démonů, praktikovaných v lokalitách a enklávách v okolí regionu . Alláh, Bůh stvořitel, byl možná během tohoto období v některých místech uctíván jako hlava panteonu.

• Ritualistické: Představuje celou řadu místních a lidových náboženství. Ritualismus se hlásí k uctívání předků, animismu a votivním obětinám.

• Buddhistické: poměrně mladé náboženství. Buddhismus vznikl v severní Indii a popisuje a následuje život Siddhartha Gautamy, nebo prostě Buddhy. Buddha byl asketickým učitelem, který po celé Indii učil o Střední cestě.

• Hindské: Hinduismus se vyvíjel od Védského období, provázen vytvořením Upanišád a byl během raného starověku široce následován po celé Indii.

• Bönské: Bön představuje sbírku lidových náboženství, původně praktikovaných na Tibetské plošině. Často se vyskytují aspekty uctívání předků a animismus, jakož i vznikající polyteismus.

• Heptadické: Tato pantheistická víra, pocházející ze zemí Skythů, uctívala sedm hlavních bohů, často přirovnávaných těm z řeckého panteonu. Prvky staršího polyteistického lidového náboženství Skythů dosud zůstávají, stejně jako praxe obětování koní a chariotských pohřbů, podobných těm u Keltů.

• Kybelské: Frygský kult Kybelé je spojen s prehistorickým uctíváním Matky bohyně. Vyvíjel se tisíce let. Kult Kybelé často vyjadřoval vztah k mýtickým osobnostem a hrdinům a praktikoval jejich náboženství s klaněním se modlám.

• Khaldické: Khaldický panteon představuje náboženství, které vyrostlo z Urartianské kultury již před mnoha staletími. V zásadě polyteistická víra, hlavní bůh byl znám jako Khaldi a byl uctíván jako válečnický bůh.

• Armazické: Může být spojováno s nedalekým anatolským náboženstvím,. Panteon Kavkazsko-Iberského regionu byl ovládán bohem Armazem.

• Chaldejské: Historie chaldejského pantheonu sahá mnoho tisíc let do minulosti. Uctívá bohy, jako je Anu, Enki a Nanna. Přívrženci chaldejského náboženství stavějí velkolepé chrámy na počest jimi zvoleného boha.

 

Anatolie v roce 450 AUC / 304 před Kristem

 

Egejské a Jónské pobřeží

V roce 304 před Kristem jsou dobře osídlené části Anatolie téměř úplně ovládány říší Antigona, bývalého satrapy Frýgie. Anatolské pobřeží, před několika stoletími osídlené Řeky, má řadu bohatých měst, které jsou většinou nedílnou součástí řeckého světa. Antigonova politika vůči řeckým městům byla relativně benevoletní a dávala jim autonomií. Města obecně nebyla vojenskou posádkou, místo toho byla organizována v Koinech, neboli městských ligách, vracejíce se zpět ke starým ligám, které existovaly v oblasti před dobytím Persie a později Alexandrem Velikým.

Místními odpůrci Antigonidů v krátké době byl jak Cassander, tak i Ptolemaios, ten druhý jako dlouhodobý spojenec mnoha ostrovních zemí v Egeji. V nedávné bitva u Salamisu však byla ptolemaiovská flotila rozdrcena, což vedlo k téměř totální hegemonii Antigonidů mezi všemi ostrovy, s pozoruhodnými výjimkami Rhodosu a Kosu. Anatolie je také výchozím bodem staré Perské Královské cesty, která dosud spojuje region se Sýrií, Mezopotámií a dalšími.

Startovní země:

• Aeolia: Republika zastupující města Eolské ligy, nebo Ligy Ilionu. Zatímco liga Eolských měst existovala s přestávkami již stovky let, tato konkrétní byla znovu zřízena jako součást politiky Antigonusu na ochranu svobodných řeckých měst. Začíná jako vazal Frýgie.

• Iónie: Republika představující města Iónské ligy. Stejně jako Aeolia byla tato liga znovu ustanovena, když města přešla pod kontrolu Antigonidů. Je vedena antigonidským poručíkem Hipparchem Kyrénským. Začíná jako vazal Frýgie.

• Miletos: Republika na Anatolském pobřeží . Dříve mocné město a místo původu mnoha řeckých kolonistů, kteří se usadili podél pobřeží Černého moře. Miletos byl brzy osvobozen Antigonem ve válkách nástupců a na začátku si užívá relativně nerušeně svobody. Začíná jako nezávislé město.

• Kos: Malá ostrovní republika, která byla možná nejlépe známá tím, že je jedním z mála míst výroby středomořského hedvábí a pro svou lékařskou školu, založenou Hippokratem. Kos je dlouhodobým spojencem Ptolemaiovců v Egyptě, ale po stažení všech ptolemaiských sil po bitvě u Salamis je nyní samostatný. V roce 304 před Kristem Kos byl hlavním kulturním centrem. Je domovem řady zajímavých postav, jak v medicíně, jako Proxagoras, tak i poetů a učenců jako Berosus, Philitas, Herodas, z nichž mnozí nakonec našli cestu k ptolemaiské Alexandrii. Kos začíná jako vazal Egypta.

• Nesiotická liga: Nesiotická liga nebo liga ostrovanů byla vytvořena Antigonidy, aby sjednotila mnoho egejských ostrovů. I když se mohou zdát periferní, tyto ostrovy jsou zdrojem mnoha komodit, které jsou vyhledávány ve větším středomořském světě. Sklo, hedvábí, mramor, drahé a základní kovy je možné získat z těchto ostrovů. Hlavním městem je posvátné město Delos.

• Halikarnassos: stará kolonie Troizenu v Egeji. Přístav Halikarnassos zůstává samostatným městem. Při svém nedávném exkurzu do regionu se Ptolemaios pokusil o jeho uchopení silou, ale byl odražen Demetriem Poliorcetesem. Halikarnassos začíná jako vazal Frýgie.

• Andros: Malý ostrůvkový národ mezi Euboiem a Nesiotickou ligou, vyrovnáván s ptolemaiovci v Egyptě. Andros začíná jako vazal Egypta.

• Knidos: Malý městský stát v pobřežní Karii. Stal se známým pro svou lékařskou školu, ačkoliv nebyl tak známý ani vlivný jako ten v blízkosti Kosu. Knidos začíná jako vazal Frýgie.

• Rhodos: Ostrovní republika, známá svými vysoce oceňovanými dílnami, loděnicemi a některými z nejsilnějších opevnění ve Středomoří. Stejně jako Kos je Rhodský stát přítelem Ptolemaiovců, ale po bitvě u Salamisu není v Egeji přítomen. Samotný Rhodos nedávno odolal velkolepému celoročnímu obléhání Antigonova syna Demetria. Navzdory tomu, že využil značné zdroje a technické inovace, Demetriovi se nepodařilo město dobýt a získal přezdívku Poliorcetes (obléhatel). Rhodos se časem stal významným výrobním střediskem a úctyhodnou námořní mocností, stejně jako blízkým spojencem Ptolemaiovců. Rhoďané uměli skvěle využít mnohé obléhací stroje, které jim zanechal Demetrius, k vytvoření památníku jejich vítězství v podobě obrovského Kolosu, později označovaného za jeden z divů antického světa. Rhodos začíná jako nezávislý a má může uplatnit rozhodnutí k vybudování Kolosu, aby si připomněl nedávné obléhání.

 

Západní Anatolie: Hellespont, Frýgie a Paphlagonia

Zatímco střední Anatolie se zapojila do mnoha kampaní nástupců a nyní je pevně pod kontrolou Antigonidů, severozápadní pobřeží je domovem řady malých států s rostoucí autonomií. Stejně jako jinde, Antigonidskou politikou bylo udržovat svobodu řeckých měst, s městy jako Astakos, Kios, Calchedon a Byzantium, těšícím se ochraně rozsáhlé Frýgské říše. To zatím překazilo výbojné snahy místních dynastií jako Zipoetes v Bithyni, Dionysius v Heraclei Pontice nebo dokonce silné Thrácké říše Lysimachos. Pokud by Antigonidská říše, v naší hře Frýgie, zanedbala růst těchto malých měst, mohla by být snadno přečíslena.

Startovní země:

• Frýgie: říše Antigona „jednookého“ Monophthalma a Demetria „obléhatele měst“. Frýgie je v té době v mnoha ohledech nejúspěšnějším nástupnickým královstvím. Dokonce i když Antigonus sám byl velmi starý muž, nadále důsledně porážel armády ostatních nástupců a přiblížil se reformující se Alexandrově říši více, než kdokoli jiný. V roce 304 před Kristem má Antigonidská říše nepřátele ve všech velkých mocnostech helénského světa, ale přesto se těší velmi dobré pověsti mezi mnoha řeckými městy Středomoří. Na rozdíl od své opozice je Antigonus známý tím, že jejich svobodu ochraňuje a nezanechává jeho vlastní posádky k jejich ochraně. To je politika, která se ukázala být výhodná pro Antigonidské armády v Řecku, kde Demetrius v současné době odstraňuje jednu po druhé posádky makedonských vojsk. Při našem startu má Frýgie velké množství poddanských států po celé Anatolii a do určité míry i v Řecku. Je také nenáviděna všemi ostatními velkými nástupnickými říšemi, jako je Makedonie, Thrákie, Egypt a Seleucidská říše

• Bithýnie: Malé království u Černého moře a Bosporu pod vládou místní dynastie Zipoetese. Nezávislá od smrti Alexandra Velkého. Bithýnie se musela úspěšně bránit jak Lysimachovi v Thrácii, tak Antigonovi ve Frýgii. V roce 304 před Kristem se Bithýnie několikrát pokoušela připojit blízké městské státy Calchedon a Astakos, kvůli intervenci jejich silnějších sousedů. Pokud by došlo k oddělení těchto velkých států, Zipoetes by to pravděpodobně zkusil znovu.

• Hérakleia Pontica: Malé království u Černého moře pod vládou Amastris, vdovy po tyranovi Dionysiovi, bývalé manželky diadocha Cratera a neteře císaře Daria III. Hérakleia je malé království s mnoha nepřáteli a musí prosazovat velmi aktivní zahraniční a domácí politiku. Stejně jako jiní diadochové založila Amastris nové město pod svým vlastním jménem (Amastris) přesunutím obyvatelstva dalších blízkých měst do jednoho místa. Hérakleia Pontica začíná hru jako nezúčastněné království bez spojenců.

• Paphlagonie: Kmenové království v severozápadní Anatolii, představující obecný nedostatek vládní moci v oblasti poté, co se změnil bod zájmu válek Diadochů. Začíná hru jako neutrální a bez spojenců.

• Kios: Malé království poblíž Bosporu, podřízené Frýgii. Velmi známénámé svým vládcem, Mithridatem, potomkem perských satrapů z Pontusu. Kios je nominálně podřízený Antigonidům a zatímco Mithridates a Antigonus si navzájem nedůvěřují, jejich synové se stali přáteli. Historicky prý Antigonus napadnul a popravil Mithridata, zatímco jeho syn, také nazývaný Mithridates, unikl a nakonec založil nové království v Pontu. Kios začíná jako podřízený Frýgii.

• Kyzikos: Malá plutokratická republika mezi vstupy do Mamarského moře. Kyzikos začíná jako vazal Frýgie.

• Byzantion: Malý městský stát na západní straně Bosporu. Jeho poloha umožňuje kontrolovat plavbu v Černém moři. Byzantion je stále ohrožen mnohem silnějším nedalekým královstvím Thrákií, vedenou Diadochem Lysimachem, ale dosud byl schopen prosadit svou nezávislost a přes všechny výhrůžky odmítal platit tribut.

• Chalcedon: Velmi stará a vlivná republika na východní straně Bosporu, údajně nazývána „město slepých“, protože jeho zakladatelé ignorovali místo budoucí Byzance, dalšího blízkého městského státu a častého spojence. Chalcedon je neustále ohrožován blízkým královstvím Bithynií a jeho ambiciózním králem Zipoetem, ale při několika příležitostech byl zachráněn armádami Antigonidů. Na začátku je Chalkedon nezávislý a neutrální.

 

Kappadokie, Pontus a pobřeží Černého moře

Anatolský region je jedním z mnoha bojišť v probíhajících válkách Diadochů a byl svědkem vzestupu a pádu mnoha Alexandrových generálů. Tyto desetiletí válek zanechaly více periferních míst jako Pontus a Arménie téměř úplně mimo dosah řeckých nástupců. Kappadokie, historicky často autonomní, byla středem některých nedávných válek a nyní je pod kontrolou Antigonidského satrapy Amyntase.

Startovní země:

• Pontus: Kmenové království, reprezentující místní dynastii v severním Pontu. Podobně jako Paphlagonie ponějakou dobu Pontus nebyl primární scénou žádných z bojů ve válkách Diadochů. Historicky se bývalí perští satrapové z Pontu, nyní králové Kiosu, vrátili k založení Mithridatického království Pontu krátce po našem startu v roce 304 před Kristem.

• Kappadokie: Feudální království pod satrapou Amyntasem v centrální Anatolii. Zatímco vládci jsou Makedonci, Kappadokie zůstává pevně anatolskou oblastí s trochou řeckého obyvatelstva. Bývalí perští satrapové v regionu zůstávají u dvora v nedalekém království Arménie a nechtějí nic jiného, než se vrátit, aby Amyntase svrhli z trůnu. V roce 304 před Kristem Kappadokie je satrapie podřízena Frýgii.

• Trapezous: Nezávislá oligarchická republika na pobřeží Černého moře, sousedící s kmenovými jižními oblastmi Colchis na východě a řeckými pobřežními částmi Pontu na západě. Hlavní překladiště pro řecké obchodníky po celém pontickém (černomořském) pobřeží, pobřeží východní Anatolie a Kavkazu.

• Sinope: Nezávislý řecko-pontský městský stát na rozhraní Paphlagonie a Pontu, kde vládl paphlagonský tyran Scydrothemis. By před stovkami letl založen řeckými osadníky. Sinope žije ze svého zámořského obchodu a dobrých vztahů s městským státem Byzantion na Bosporu. Jako jedno z nejstarších řecko-pontských měst je Sinope místem původu pro mnoho kolonistů, kteří založili další řecká města podél pontského (černomořského) pobřeží. Sinope začíná jako nezávislé despotické království.

• Amisos: Nezávislá řecká plutokratická republika na pontiském (černomořském) pobřeží. I když Amisos není tak bohatý a vlivný jako Sinope, je to silný malý obchodní stát. Amisos je na začátku hry nezávislý a neutrální.

• Kerasous: Malý městský stát na pontském (černomořském) pobřeží. Založen jako kolonie Sinope. Kerasous začíná jako vazal Sinope.

• Kotyora: Malý městský stát na pontském (černomořském) pobřeží. Založen jako kolonie Sinope. Kerasous začíná jako vazal Sinope.

To je pro dnešek vše.

Překlad: J.E.

Korektura: WhiteHorse